Miluju čtení. Momentálně mám tolik knih v mém čtecím bucket-listu, že mi to bude trvat rok, i déle, než všechny přečtu. Jenže tento seznam nikdy prázdný nebude. A v tom je úžasný. Nebo není?
Nejsou to jen knihy, co čtu. Jsou to i zprávy, komentáře, recenze, příspěvky na sociálních sítích či na blogu. A to se bavím jen o psané formě. Co videa nebo podcasty, které mnohdy jsou dlouhé i 3 hodiny? Informace jsou všude kolem nás a všechny nás žádají o NAŠI pozornost – na tom je postavena celá ekonomie pozornosti, média, ale i sociální platformy. Některé zdroje jsou relevantní, plné kvalitních informací, jiné nás nalákají na titulek, ale nic nového se nedovíme a jen ztratíme čas. Právě tento čas jsme mohli věnovat něčemu, co by nám něco dalo, nebo nás aspoň pobavilo.
Možná se vám to celé zdá jako banalita, ale ve skutečnosti je to jedna z věcí která nás definuje. Ano. Jaké informace konzumujete, takovým jste člověkem. Pro jistotu ještě jednou: Jaké informace konzumujete, takovým jste člověkem. Téměř každý váš nápad pochází z toho, co čtete, sledujete, nebo s kým se bavíte. Běžně o tom takto nepřemýšlíme, ale když se rozhodnete někoho sledovat na Twitteru, vybíráte si svou budoucnost. Časem se dá naučit, které informace mají vyšší hodnotu než ostatní a je to jeden ze zvyků, které je důležité si vybudovat v dnešní moderní společnosti. Informace k nám neustále plynou a to, jaké konzumujeme, ovlivňuje, jakým člověkem jsme a budeme. Stejně jako nás definuje naše prostředí, rodina a lidé, se kterými se stýkáme.
Už v roce 2009 průměrný Američan zkonzumoval okolo 34 Gigabytů informací denně. To je ekvivalent 100 000 slov čtených či slyšených každý den. Pro představu: Hobbit od Tolkiena má 95 356 slov. To už si zaslouží pozornost, protože jsme ve válce, informační válce.
Tato situace je naprosto nesrovnatelná s čímkoliv v historii, kdy přístup k informacím nebyl zdaleka, zdaleka tak jednoduchý, jako teď. A my nejsme připraveni, naučeni, se s tím poprat. Psychologický tlak, FOMO a tvrdá práce dobře placených markéťáků je mnohdy silnější, než jsme my sami. Nebo jsem snad jediný, kdo se uprostřed dne přistihne, že už 20 minut sedí na záchodě a sleduje Reels na Instagramu?
Váš profesní úspěch a kvalita života přímo závisí na vaší schopnosti efektivně spravovat informace.
Tiago Forte – kniha Pořiďte si druhý mozek
Ale ani já vás nespasím, jsme v tom totiž spolu. A je hlavně na vás, na tobě, co s tím budeš dělat (pokud vůbec něco).
Kdo jsem a co vůbec chci – Chce to kompas!
Pojďme si každý vytvořit svůj kompas. Kompas, který nám ihned řekne, kudy jít (čtěte [co číst]). A jak? Stačí se jen na chvíli zamyslet a ideálně vytáhnout kus papíru, ten totiž mnohdy dokáže zázraky. Pak už jen se sebe samotného zeptat „Kdo jsem?”. Dejte si pozor, ať vás u toho někdo neslyší a nezačne pochybovat o vašem mentálním zdraví.
Pak už jen stačí se sebe samotného zeptat „Kdo jsem?”
K této základní otázce se váže hned několik dalších, zkuste si všechny napsat pod sebe na papír a na každou si odpovědět – fakt to udělejte, já počkám:
- Co mě baví?
- Co dělám ve volném čase?
- Co bych chtěl dělat ve volném čase?
- Co dělám v práci?
Díky tomu si aspoň trochu (vyšlo by to na další článek) ujasníte, kam směřujete. A to je přece velmi důležité, protože proč věnovat čas a pozornost něčemu, co nemá nic společného s vaší osobností?
Víme kudy, nevíme jak – úroveň první a druhá
Kompas bychom měli, ale co s ním? Jak poznám, že jdu tam, kam chci? Jo, tady ta analogie trochu pokulhává, protože umět používat náš kompas je trochu složitější, než ten reálný.
Sice teď zhruba víme, jak informace vybírat, ale ta pravá dřina začíná až teď a už nikdy neskončí. Dalo by se to nazvat jako jakýsi meta-návyk. Ten spočívá v tom, mít náš kompas neustále na mysli když na nás vyskočí jakákoliv zpráva, kniha, článek, video, cokoliv. Odolat pokušení a nerozkliknout vše, co se tváří jako důležité. To je první úroveň a někomu stačí zůstat zde.
Pokud chceme zajít dál, na druhou úroveň, tak nerozklikneme ani to, co je v souladu s našim kompasem. Proč? Protože i tak se můžeme zmýlit. Řešením je používat jednu z read-it-later aplikací, které uschovají odkaz na cokoliv chceme. Právě díky tomu se na uložené zdroje můžeme podívat s časovým odstupem. To nám umožňuje se oprostit od emocí, protože právě na ty často content všeho druhu cílí. Takže co se nejdříve zdálo relevantní a zajímavé, je po několika hodinách naprostá blbost.
Takže read-it-later aplikace, říkáš?
Ano! Jenže i tady hrozí další nebezpečí – read-it-later seznam si zaplníme tak moc, že se dostaneme do rozhodovací paralýzy a z jednotlivých zdrojů se stanou takové malé tudůčka. Jak tomu říká Eliška Šestáková, problém přetékajícího inboxu. A to nechceme, protože z toho plyne stres a tlak – toho už máme všichni v životě dostatek.
Za pár dnů, i týdnů se můžeme dostat na několik desítek nasbíraných odkazů. To už dokáže způsobit více problémů, než užitku.
Proto je potřeba pravidelně uklízet. Teď nemyslím váš pokoj a to špinavé oblečení, které neustále přehazujete ze židle na postel a zpátky, ale mám na mysli trochu jiný pokoj. Ten digitální. I ten je potřeba udržovat v nějakém pořádku, či systému (že by námět na další článek?).
Chce to úklid, stejně jako doma
Zkrátka je dobré si tuto appku otevřít za účelem, že si ji jdeme uklidit. To znamená podívat se na každý jednotlivý odkaz, který jsme si uložili. Je tam něco, co už nezní tak lákavě jako předtím? Smazat. Nebo leží tam něco déle než měsíc a my to pořád neotevřeli? Zřejmě to není pro zajímavé natolik, abychom se tomu věnovali. Smazat. Čím čistější tohle digitální prostředí budeme mít, tím lépe se v něm bude pohybovat – stejně jako doma, po úklidu máme pocit klidu a volnosti (teda aspoň já to tak mám). Pro mě jsou neděle dnem, kdy se chystám na následující týden, ohlížím se za týdnem minulým plánuji důležité úkoly a zároveň uklízím svůj digitální pokojíček. Zkuste to taky.
No a samozřejmě se musíme pravidelně do aplikace vracet s tím, že si jdeme konečně něco přečíst, nebo zkouknout. Každý den se snažím číst, ať už po práci, po večeři, nebo kdykoliv ve volném čase. Je to návyk jako každý jiný. A velmi brzy zjistíme, jak je tento přístup osvobozující, když nejsme otroci algoritmů. Když nejednáme impulzivně, neklikneme na každé křiklavé video, na každý sexy nadpis. Najednou se dokážeme vědomě rozhodnout, čemu se budeme věnovat, čemu dáme pozornost. Není to nádherné? (já vím, že už to je trochu moc, ale don’t judge me, dneska si to psaní fakt užívám)
Jenže ono je toho tolik, co bych chtěl/a číst/vidět!
Ano, máte pravdu! A věděli jste, že každou minutu se na Youtube nahraje 500 hodin videa? Co to pro nás znamená? Že nikdy nemůžeme vidět, slyšet, ani přečíst všechno. Prostě to nejde. Ten vnitřní hlas, který říká, že jde, prostě nemá pravdu. Tohle uvědomění stačí k tomu, aby vás pocity úzkosti z nedostatku času vše vidět, opustily. Právě o to víc je důležitější si uvědomovat, co v online světě děláme a co, nebo koho, sledujeme.
A k čemu to všechno? Úroveň třetí
Co když vám řeknu, že můžeme zajít ještě dál, ještě výš do nebeských výšin? Ano, do třetí úrovně.
Teď sice už umíme konzumovat zdroje, které jsou pro nás relevantní a které nám přinášejí hodnotu do života. Ale opravdu nám ji přinášejí? Budete si za týden pamatovat vše, co jste četli a co vámi rezonovalo? Pokud ano, gratuluji, protože tady můžete skončit. Pokud ne, tak asi chápete, kam tím mířím.
Abych to trochu přiblížil, vezměme si hypotetickou situaci:
Během dne jsem narazil na zajímavý blogový článek, nečtu ho hned, ale přidávám do read-later aplikace. Takhle si tam přidám třeba ještě zajímavý twitter thread a video z Youtube. Žiju si dál svůj nerušený digitální i reálný život. Za pár hodin přichází večer a já se rozhodnu se podívat, co bych si mohl přečíst. Začínám videem, koukám se na timestampy a říkám si **„**hmm, tohle už všechno znám”, vypínám, mažu z aplikace. Tak co třeba ten článek? Čtu, přemýšlím, zase čtu, až narazím na myšlenku, která mnou rezonuje (takový ten aha moment, snad víte, co tím myslím). „Tyjo, to je fakt dobrý”, říkám si.
A tady to všechno začíná. Protože v tu chvíli přestávám číst. Místo toho si tuto myšlenku poznačím. A kam? To už je na vás. Readwise Reader umožňuje si všechny poznámky a zvýrazněné části procházet. Vám však může do začátku stačit si to uložit do klasických poznámek, či napsat na papír (a samozřejmě dát někam, kde se to neztratí).
Psaní poznámek je jako cestování v čase – posíláte balíčky znalostí v čase svému budoucímu já.
Tiago Forte – kniha Pořiďte si druhý mozek
Pořád to nechápu. Proč?
Když už posloucháme nějaký podcast nabitý informacemi a praktickými tipy, nedává větší smysl toho využít naplno a poznačit si vše, co nám přišlo zajímavé, co bychom chtěli vyzkoušet. Nemůžeme si pamatovat veškeré detaily, ale váš počítač si je zapamatovat může. A navždy. Právě díky tomu si z takového podcastu odneseme daleko více, už jenom tím, že se pozastavíme nad tím zajímavým a zapíšeme si to.
Tady už se pomalu dostáváme do tématu poznámkování a knowledge-managementu, jako takového, což je jiné, velké téma. Třeba zmiňovaná Eliška Šestáková má moc pěknou sérii článku na toto téma.
Závěr
Mým cílem bylo v tomto článku vám ukázat jakýsi můj mindset a přístup k tomu, co na internetu konzumuji. Taky zdůraznit důležitost toho, co na internetu sledujeme, i koho sledujeme. Ovlivňuje nás to víc, než si sami myslíme. Zároveň tím nechci říct, že můj přístup je naprosto správný a že neexistují jiné cesty. Existují. Je na každém z nás, jakou cestu vybereme. Každý jsme jiný a každému funguje něco jiného. Zkoušejte, experimentujte. Ale hlavně, dělejte to, co vás baví. Bez toho to totiž nepůjde.
Jak této problematice přistupujete vy? Klidně mi napište do komentářů nebo na můj Instagram.
Bonus: Read-It-Later aplikace
Mezi asi nejrozšířenější aplikaci patří Pocket, který nabízí základní funkcionalitu zdarma a těší se velké podpoře na všech různých zařízeních a prohlížečích. Taky umí článek pěkně extrahovat a zbavit ho rušivých elementů, jako jsou například pop-up okna.
Dalším, který používám a můžete vidět v ukázkách je Readwise Reader. Ten se aktuálně nachází v otevřené betě, ale i přesto funguje moc hezky. Samotný Readwise umožňuje i synchronizaci vašich poznámek z Kindle a spoustu dalších užitečných funkcí. Prvních 30 dní je zdarma, poté je placený – studenti mají 50% slevu na roční předplatné. Pokud vás zaujal, budu rád za registraci přes můj odkaz, oba dostaneme měsíc navíc.
Dále to je třeba Instapaper, ten jsem ale nikdy nepoužíval. Samozřejmě dalších takových aplikací bude spousta.
